Mezi dvouvláknové DNA viry jsou asi pro přírodu nejvýznamnější bakteriofágy. Ty do této kapitoly úplně nepatří, protože si bakteriofágy lidí nevšímají, nicméně nezapomeňte na možnost fágové léčby bakteriálních onemocnění, která je probírána v kapitole léčba bakteriálních onemocnění.

Dvouvláknové DNA viry jsou mezi původci lidských onemocnění poměrně běžní. Zde je malý výběr. 

Následující viry (HSV-1 - EB virus patří mezi tzv. herpes viry. Hostitelem herpesvirů je až na výjimky každý člověk. Zpravidla se jedná o bezpříznakové hostitelství, někdy se však virus vymkne kontrole a problém je na stole. Příznivá je okolnost existence dobře zabírajících antivirotik jako je Herpesin či Zovirax.

HSV-1 a HSV-2 (opar)

Jedná se o dva typy toho samého viru. Těmito viry je nakaženo 90% lidské populace. V latentní fázi jsou viry usídleny v nervových buňkách zadních míšních kořenů a ve stádiu infekce pak sestupují senzorickými nervovými vlákny do místa manifestace choroby. HSV-1 způsobuje běžný opar a HSV-2 opar genitální.

Varicela zoster (plané neštovice)

Jestli je vám jméno Varicela povědomé, tak je to z toho důvodu, že jste onemocnění způsobené tímto virem prodělal téměř každý. Jedná se o plané neštovice. Nicméně i tento virus se po prodělané infekci ukryje do senzitivních zadních míšních kořenů a může se reaktivovat. Tomuto onemocnění se říká pásový opar. Podle toho, ve kterém patře míchy virus sídlí, manifestuje se onemocnění jako svědící vyrážka v patřičném dermatomu (místo na kůži, jež je inervováno z této části míchy).

Cytomegalovirus (CMV)

Tímto virem je opět nakažená většina lidské populace, přičemž nákaza virem probíhá bezpříznakově. Virus získal své jméno podle toho, že v hostitelských buňkách dokáže zabránit apoptóze a buňka se výrazně zvětší. V současné době probíhají výzkumy, zda CMV nemanipuluje svým hostitelem (podobně jako Toxoplasma gondii).

U vnímavých jedinců však může dojít k propuknutí nemoci. Jedná se pak o infekční mononukleózu. Další problém s CMV je u imunodeficientních pacientů (lidé po transplantacích, popřípadě lidé trpící AIDS). U nich se virus chová velmi agresivně a zpravidla dochází k selhání jater.

Epstein-Barrové virus (EBV)

Virus dostal jméno po svých objevitelích, po Michaelovi Epsteinovi a Yvonne Barrové. Virus způsobuje podobně jako cytomegalovirus infekční mononukleózu, popřípadě únavový syndrom. Je zajímavé, že pozitivní titr protilátek (imunitní systém člověka se potkal s EB virem a zareagoval na něj), má 95% populace. To znamená, že u většiny lidí probíhá infekce bezpříznakově. EB virus vstupuje do B-lymfocytů a vytváří nesmrtelné linie těchto buněk. Nákaza vzniká při kontaktu se slinami (líbání).

Variola

Variola je původce onemocnění zvaného pravé, nebo také černé neštovice. Protože má toto onemocnění pozoruhodnou historii a dokonce i českou stopu, zastavíme se u něj o trochu déle.

Pravé neštovice jsou nesmírně zajímavé z toho pohledu, že je to první, a zatím poslední, choroba, která byla eradikována (úplně vymýcena). Ještě v první polovině dvacátého století na pravé neštovice ročně umíralo několik miliónů lidí. Díky vakcinačnímu programu, však nemocných ubývalo a v roce 1980 Světová zdravotnická organizace prohlásila neštovice za eradikované. V současné době se proti neštovicím neočkuje a virus existuje pouze v několika laboratořích.

V eradikačním programu byl jednou z klíčových osobností významný český lékař a epidemiolog Prof. MUDr. Karel Raška, DrSc. (1909 – 1987). V šedesátých letech tento celosvětový program dokonce vedl. V roce 1972 byl však donucen komunisty k odchodu do penze. Raška totiž poukázal na plagiátorství tehdejšího komunistického ministra zdravotnictví, který se ihned Raškovi pomstil a odstavil ho od profesního života. Nicméně Rašku zná celý vzdělaný svět a po pomstychtivém ministru dnes pes neštěkne.

Nyní se pojďme podívat na chorobu samotnou.

Onemocnění je velmi nakažlivé a do člověka se dostává přes sliznici dýchacích cest. K infikování stačí nesmírně malé množství virů (několik desítek). Choroba má poměrně dlouhou inkubační dobu, která se pohybuje kolem dvou týdnů. Samotná manifestace choroby začíná vysypáním pupínků na hlavě a předloktí a postupuje dál přičemž se pupínky objevují po celém těle. Zpočátku zarudlý pupínek se mění v hluboký mokvající vřed, který se hojí depigmentovanou jizvou. Jakmile se objeví pupínky je pacient nakažlivý.

Choroba sama má dvě hlavní formy, variolu minor s lehčím průběhem a 1% smrtností a variolu major se 30% smrtností. Existují ještě dvě vzácné formy takřka se 100% smrtností.

V Evropě variola kolovala od nepaměti. Naprosto jiná situace však panovala v Americe. Indiáni byli z imunologického hlediska takzvanou naivní populací a neštovice zde měly zřejmě těžko představitelnou 90% smrtnost. Vzhledem k tomu, že neštovice byly velmi infekční, rozšířila se nákaza rychle a zdecimovala celé velké civilizace.

Nicméně ani v Evropě nebyly neštovice považovány za banální onemocnění. Každoročně této nemoci podlehlo velké množství převážně dětí a u významného procenta pacientů došlo sice k vyléčení, nicméně vředy se hojily jizvou a pacient byl doživotně zohyzděn. Virus však nezpůsobuje pouze kožní puchýřky (exantém). Virus napadá kromě kůže i lymfatické uzliny, slezinu a kostní dřeň. Úmrtí nastává ve 20 - 30% případů jako důsledek masivního krvácení a kardiovaskulárního selhání (hemoragická forma) nebo v důsledku sekundární infekce. Po prodělané nákaze zůstává celoživotní imunita.

Naštěstí na přelomu 18. a 19. století si anglický vesnický lékař Edward Jenner všiml, že dojičky pracující s kravami trpícími kravskými neštovicemi (Vaccinia), takřka nikdy neonemocní pravými neštovicemi. Jenner provedl pokus (za který by ho dnes nepochybně zavřeli), kdy jednoho chlapce z chudobince nejprve naočkoval výtažkem z kravích puchýřků, a pak ho nakazil pravými neštovicemi. U chlapce vůbec nedošlo k rozvinutí nemoci a tento pokus je také dnem, kdy vzniklo moderní očkování.

Dodnes se propůjčuje velmi prestižní ocenění – Jennerova medaile, kterou uděluje britská Královská lékařská společnost od roku 1895 (ne častěji než jednou za 5 let) za zcela mimořádné zásluhy o kontrolu infekčních nemocí. Asi nepřekvapí, že profesor Raška je jejím v pořadí devatenáctým nositelem.

Lidský papillomavirus

Lidský papillomavirus (HPV) má mnoho podob. Asi nejběžnější onemocnění způsobené papillomaviry jsou bradavice. Je popsáno více než 150 typů tohoto viru a jednotlivé typy jsou adaptovány na různá místa lidského těla. Přenášejí se přímým kontaktem i nepřímo (podlahy v bazénech).

Nicméně existuje i pohlavní varianta (HPV 16 a 18), která může být mnohem závažnější. U mužů se na zevním genitálu můžou objevit nenápadné útvary (bradavičky), přičemž po pár týdnech či měsících zpravidla vymizí. Při pohlavním styku je jejich původce přenášen na ženu, kde virus napadá genitální sliznici. U ženy také zpravidla virus vymizí, nicméně někdy přetrvává a postupně může způsobit rakovinu děložního čípku. Naštěstí se proti rakovině děložního čípku dá očkovat.

Mezi ssDNA viry je málo lidských chorob. Z člověka bylo izolováno více ssDNA virů, nicméně tyto viry zřejmě nejsou původci žádných chorob. Jinak se dají ssDNA viry izolovat takřka z jakéhokoli organizmu.