Skupina Opisthokonta představuje jednu z hlavních vývojových linií eukaryotických organismů a zahrnuje živočichy (Animalia), houby (Fungi) a několik skupin jednobuněčných organismů, jako jsou choanoflageláti (Choanoflagellata) nebo nucleariidi. Společným znakem této skupiny je přítomnost jediného zadního bičíku u pohyblivých buněk (např. spermií nebo zoospor), na rozdíl od jiných eukaryot, kde se bičík nachází vpředu. Název „Opisthokonta“ odkazuje právě na tuto zadní (opistho-) bičíkatou (-kont) organizaci. Fylogenetické analýzy na základě molekulárních dat potvrdily jejich monofyletický původ a ukázaly, že Opisthokonta tvoří přirozenou evoluční jednotku. Studium této skupiny má klíčový význam pro pochopení vzniku mnohobuněčnosti, vývoje komplexních tělních plánů a evoluce buněčné signalizace, protože v jejím rámci došlo k vzniku dvou rozsáhlých mnohobuněčných říší: živočichů a hub. Vzhledem k tomu, že Homo sapiens patří mezi Opistokonta, je jasné proč je studiu této skupiny věnováno skutečně velké úsilí.
Na tomto místě bychom chtěli opět podotknout, že mnohobuněčné linie jsou mnohokrát zpracovány v nejrůznějších učebnicích zoologie či mykologie. Z toho důvodu se dále zmíníme pouze o jedné skupině jednobuněčných opistokont a to o choanoflagelátech.
Trubénky, důvěrně choanoflageláti, jsou jednobuněčná eukaryota, která jsou dost nenápadná, ale přitom hodně důležitá – hlavně pro pochopení, jak vůbec vznikli mnohobuněční živočichové. Vypadají trochu jako buňka s „límečkem“, z prostřed kterého trčí bičík. Jinými slovy mají jeden bičík a kolem něj věneček mikrovýběžků, které se odborně nazývají mikrovili. Bičíkem vytvářejí proud vody a na límečku zachytávají bakterie a ostatní organizmy, kterými se živí.
Je zajímavé, že když bychom porovnávali trubénku a límečkovou buňku houbovce (živočišné houby), tak si jsou podezřele podobní. Není to náhoda – genetické a molekulární analýzy ukázaly, že trubénky jsou nejbližší jednobuněční příbuzní živočichů. Mají dokonce geny, o kterých se dřív myslelo, že jsou typické jen pro mnohobuněčné – třeba ty, co zajišťují buněčnou signalizaci, přilnavost nebo regulaci vývoje.
I když většina choanoflagelát žije jako samostatné buňky, některé druhy umí vytvářet jednoduché kolonie. Právě to je jeden z důvodů, proč je vědci tolik studují. Chtějí pochopit, jak jsme se z volně plavající buňky dostali až k organizmům, co mají tkáně, orgány a nervové soustavy.
Najdeme je hlavně ve vodě – sladké i mořské – a hrají tam důležitou roli v potravních sítích, protože filtrují bakterie. Nejsou nijak nápadní, ale v evoluci sehráli zásadní roli.