Mnohobuněčnost

Dalším evolučním skokem byl posléze vznik mnohobuněčnosti, který se patrně několikrát nezávisle zopakoval. Nejznámějším příkladem jsou linie vedoucí k živočichům, k houbám a k rostlinám. Každá tato linie řeší mnohobuněčnost po svém. Pro nás je nejzajímavější linie živočišná, kde se předpokládá vznik mnohobuněčnosti někdy před třičtvrtě miliardou let. Již předtím mnohobuněčná eukaryota existovala, nicméně neměla s živočichy nic společného. 

Shrneme-li to, tak prokaryota obývají Zemi 3,9 miliardy let, eukaryota 2,1 miliardy let a živočichové 0,75 miliardy let. Prokaryota jsou zde pětkrát delší dobu než živočichové. Mikroskopické organizmy jsou neskonale staré, mají úžasnou historii i současnost, mají obrovské množství forem a druhů a teprve v posledních desetiletích lidé začínají s hlubším studiem fylogeneze a ekologie těchto nesmírně zajímavých organizmů.

Shrnutí

Dalším evolučním skokem byl vznik mnohobuněčnosti, který se opakoval nezávisle několikrát. Příklady jsou živočichové, houby a rostliny. Každá skupina vyvinula mnohobuněčnost po svém. Pro nás nejzajímavější je vznik mnohobuněčnosti u živočichů před třičtvrtě miliardou let. Mikroskopické organizmy mají dlouhou historii a lidé teprve nedávno začali studovat jejich fylogenezi a ekologii.